čtvrtek 12. prosince 2013

Budoucnost

Je chladno, až se místy hrne do morku kostí, a členové kapely spějí pod bílou přikrývkou. Leč není sníh. Kapelní pauza se odehrává v malebném místě, které pro nikoho není stejné.
To co se zpěvačce zrcadlí před očima jsou prázdné lahve od piva, nedopalky, štětce a plátna pomalované pocity, hudba se vlévá do uší, proudí až dolů. Tak to vypadá, když se nehraje... jen se usíná nebo maluje.
S kytaristou je jakovždy domluva dlouhá, nejistá a plna úskalí. Kdy bude kapelní konference? To se jako plavky na Sněhuláka zdá...
Však dlouho na vavřínech Mercyi nezůstane. Sbírá síly, nabírá odvahu a různou intenzitu myšlenek, které nakonec vyústí v to, co z hlediště znáte. A po lednu bude vše jinak, jen ne stejně.

Nikdy nic není stejné!
Mercyi z toho vzejde.
Vaší rožlé lucerně,
která nás na podiu vždy doběhne.

Zářný příklad tohoto je bubenice. Ta si odskočila zahrát s Mňágou a Žďorp & Vypsanou Fixou (či jak se to píše...). Položila dobré základy tomu, o čem tu píšu. O budoucnosti! Dřív, než mi v dřezu oschne nádobí Vám chci sdělit tajemství.

Není žádná budoucnost, je tady a teď.

Pokud jste to dočetli až sem, jste o to moudřejší a máte chuť taky do něčeho pořádně praštit, ať už je to do protějšku, či do kytary...

Růžově vyhlédnutý zbytek dne,
Katie K.